Příspěvky

Život zázračný

Den za dnem jdeme svými náladami, počasím, kolem lidí, stromů, proplétáme se příběhy, ztrácíme se a nalézáme, smějeme se i pláčeme, usínáme..žijeme poklidně, nudně i dramaticky, vidíme, slyšíme, cítíme vše to kolem. Naše srdce tlučou a hlava jede na plné obrátky. Sníme, nebo už jsme snít přestali. Na nějaký čas. Ale přesto..v každém dni je tolik, tolik malých i velkých zázraků. Sněhová vločka, která se tiše snáší k zemi, pomalu a lehoučce se list točí ve větru. Vše je tak nezastavitelné. Vzdálený štěkot psů nebo dětský smích, které střídají ticho a šumění stromů. Bouře, co vnáší do duše neklid, sluneční paprsky, které nás zašimrají zrána a sladký vzduch od potůčků plný vůně bylinek. Brouk, který se schoval pod list před kapkami deště. A když prší, zanoříme se s hrnkem čaje do ušáku a díváme se z okna, posDen loucháme, jak kapky bubnují o parapet. Chvíle, kdy nám někdo řekne, že jsme mu drazí. Nebo okamžik, kdy spatříme v očích druhého zvláštní třpyt a hoříme zvědavostí, kde má...

Starý dům

Dnes jsem šla nezvykle sama cestou kolem starých vilek, které byly vesměs podobné jedna druhé. Avšak jedna z nich jaksi vyčnívala..byla stará, okénko na půdu kulatého tvaru bylo vymlácené. V oknech závěsy žluté barvy, jaké si pamatujeme od našich babiček. Uvnitř v pokojích bylo znát tlumené světlo a klid, opuštěnost..ale také láska..nedokážu popsat svůj pocit, když jsem se zadívala na velikánský strom, který se skláněl nad domem a svými větvemi ho celý ochraňoval. Staré suché listy z podzima šuměly a já se cítila, jako už dlouho ne..snad někdy v dětství, při chvíli zvláštního štěstí a dnes, v této chvíli, jsem byla plná údivu. Kam se poděly ty veliké, staré stromy, které se naklání ve větru a do oken na nás kývají dlouhými větvemi, kam se podělo nekonečné a sladké šumění listí, stín v parném letním dni pod jeho korunou a v duši rozhovor s nekonečnou moudrostí a pamětí těchto velikánů? Kam se poděla moudrost.. Kam se poděl klid, v této uspěchané době. Klid, při kterém po sobotním obě...