Starý dům
Dnes jsem šla nezvykle sama cestou kolem starých vilek, které byly vesměs podobné jedna druhé. Avšak jedna z nich jaksi vyčnívala..byla stará, okénko na půdu kulatého tvaru bylo vymlácené. V oknech závěsy žluté barvy, jaké si pamatujeme od našich babiček. Uvnitř v pokojích bylo znát tlumené světlo a klid, opuštěnost..ale také láska..nedokážu popsat svůj pocit, když jsem se zadívala na velikánský strom, který se skláněl nad domem a svými větvemi ho celý ochraňoval. Staré suché listy z podzima šuměly a já se cítila, jako už dlouho ne..snad někdy v dětství, při chvíli zvláštního štěstí a dnes, v této chvíli, jsem byla plná údivu. Kam se poděly ty veliké, staré stromy, které se naklání ve větru a do oken na nás kývají dlouhými větvemi, kam se podělo nekonečné a sladké šumění listí, stín v parném letním dni pod jeho korunou a v duši rozhovor s nekonečnou moudrostí a pamětí těchto velikánů? Kam se poděla moudrost.. Kam se poděl klid, v této uspěchané době. Klid, při kterém po sobotním obě...