Život zázračný
Den za dnem jdeme svými náladami, počasím, kolem lidí, stromů, proplétáme se příběhy, ztrácíme se a nalézáme, smějeme se i pláčeme, usínáme..žijeme poklidně, nudně i dramaticky, vidíme, slyšíme, cítíme vše to kolem. Naše srdce tlučou a hlava jede na plné obrátky. Sníme, nebo už jsme snít přestali. Na nějaký čas.
Ale přesto..v každém dni je tolik, tolik malých i velkých zázraků.
Sněhová vločka, která se tiše snáší k zemi, pomalu a lehoučce se list točí ve větru. Vše je tak nezastavitelné.
Vzdálený štěkot psů nebo dětský smích, které střídají ticho a šumění stromů. Bouře, co vnáší do duše neklid, sluneční paprsky, které nás zašimrají zrána a sladký vzduch od potůčků plný vůně bylinek.
Brouk, který se schoval pod list před kapkami deště. A když prší, zanoříme se s hrnkem čaje do ušáku a díváme se z okna, posDen loucháme, jak kapky bubnují o parapet.
Chvíle, kdy nám někdo řekne, že jsme mu drazí. Nebo okamžik, kdy spatříme v očích druhého zvláštní třpyt a hoříme zvědavostí, kde má svůj původ. Teplo a jemnost naší kůže, vášeň se kterou děláme to, co milujeme. A která nás naplňuje jsoucností po okraj.
Náš dech..vůně květin..vůně dětských hlaviček..první sněženka u cesty, zpěv ptáčků po probuzení.
Pochopení. Uzdravení. Vděčnost. Hudba, krásné tóny tvořící zázrak a husí kůži.
Lidský cit. Láska, která nakonec vše co bylo prázdné naplní. Jen pro to, že je..je tu všude a my jí záhadně vnímáme jen občas.
Celá věčnost..příběh života..zrození. Ta nesmírná krása, pro kterou jsme přišli blíž, sem, na svět.
Pro lásku.
Proměny počasí..různorodost světa a jedinečnost každého z nás.
Každý den tančíme svůj příběh, zázrak života, každým nádechem a výdechem prožíváme tu barevnost chvil, žádná není stejná.
Nemohu si pomoct..často, i když se mi nálady střídají, mám té krásy plné oči, cítím ji všude kolem, láká mě a zaplavuje, hledám jí i tam, kde není.
Jsem snílek a nikdy to nevzdám.
Ale přesto..v každém dni je tolik, tolik malých i velkých zázraků.
Sněhová vločka, která se tiše snáší k zemi, pomalu a lehoučce se list točí ve větru. Vše je tak nezastavitelné.
Vzdálený štěkot psů nebo dětský smích, které střídají ticho a šumění stromů. Bouře, co vnáší do duše neklid, sluneční paprsky, které nás zašimrají zrána a sladký vzduch od potůčků plný vůně bylinek.
Brouk, který se schoval pod list před kapkami deště. A když prší, zanoříme se s hrnkem čaje do ušáku a díváme se z okna, posDen loucháme, jak kapky bubnují o parapet.
Chvíle, kdy nám někdo řekne, že jsme mu drazí. Nebo okamžik, kdy spatříme v očích druhého zvláštní třpyt a hoříme zvědavostí, kde má svůj původ. Teplo a jemnost naší kůže, vášeň se kterou děláme to, co milujeme. A která nás naplňuje jsoucností po okraj.
Náš dech..vůně květin..vůně dětských hlaviček..první sněženka u cesty, zpěv ptáčků po probuzení.
Pochopení. Uzdravení. Vděčnost. Hudba, krásné tóny tvořící zázrak a husí kůži.
Lidský cit. Láska, která nakonec vše co bylo prázdné naplní. Jen pro to, že je..je tu všude a my jí záhadně vnímáme jen občas.
Celá věčnost..příběh života..zrození. Ta nesmírná krása, pro kterou jsme přišli blíž, sem, na svět.
Pro lásku.
Proměny počasí..různorodost světa a jedinečnost každého z nás.
Každý den tančíme svůj příběh, zázrak života, každým nádechem a výdechem prožíváme tu barevnost chvil, žádná není stejná.
Nemohu si pomoct..často, i když se mi nálady střídají, mám té krásy plné oči, cítím ji všude kolem, láká mě a zaplavuje, hledám jí i tam, kde není.
Jsem snílek a nikdy to nevzdám.
Komentáře
Okomentovat